Co máte na fanouškovství rádi? Já miluju tu průzračnou jednoduchost: je úplně jasné, kteří jsou “ti naši”. Normálně jsem v životě člověk spíš váhavý - hledám, promýšlím, snažím se vyvažovat. Lidi z mého okolí by vám to určitě potvrdili: “ty než se vymáčkneš…!” slýchám často. Když se ale navlíknou dresy, mám jasno: rudí koně, hijé! Jednoduché jak facka. Ty druhý nijak zvlášť neřeším: soupeř (a pro mě opravdu jakýkoli) mi bývá dost jedno. Vím nastopro, kteří jsou ti moji a za těma stojím - když to jde i když to nejde. Není nad čím koumat. A pak vám do kádru přivedou hráče č. 31. Najednou už není bezezbytku možné říkat, že budete podporovat všechny, kdo nosí rudý dres. Je potřeba si věci přebírat, zaujímat postoje, argumentovat… Hrozná otrava. Já osobně mám sklon si s hodnocením počkat až na výkony a fungování v týmu - ale už teď mě vlastně na celé té situaci štve to, jak mi zkazila tu jednoduchost a přehlednost, kterou mi ten dres vždycky zaručoval. Ale možná je to holt život a budu si muset zvyknout…

O prázdninách vozíme děti v docela pravidelných turnusech k babičce na Slovensko: obvykle to bývá tak, že se zastavujeme v pizzerce ve Slavkově u Brna. Stal se z toho už za léta takový rodinný rituál: částečně oběd a částečně malá oslava toho, že už máme déjedničkové peklo za sebou. Tentokrát tam zůstává i fotřík, protože Sparta hraje v Brně s Artisem. Slavkov je od Brna nějakých 20 kilásků a já mám nějak naivně “pražskou” představu, že tam budou vlaky jezdit co půlhodiny. Avšak chyba lávky: nejbližší mi jede až za hodinu a čtvrt. Od mala trpím přímo panickou hrůzou z toho, že přijdu pozdě: umím si v hlavě vybájit přímo apokalyptické scénáře, proč zrovna ten můj vlak unesou ufoni, nebo na koleje spadne vzducholoď… Samozřejmě se nestane vůbec nic, vše jede úplně načas a já se přesně tak, jak jsem si to před měsícem nakrokoval na výjezdu v prvním kole, přijíždím (skoro úplně prázdným) trolejbusem ke stadionu na Srbské. Normálně bych na značkách chtěl být o hodně dřív, ale co nadělám. V sektoru narazím na nepřehlédnutelnou postavu RobaACS a tak dáme řeč a pivo. Přiznám se, že mám pro tyhle letitý fandy velkou slabost: nemívají stopadesát trefných postřehů a teorií o iksgé a hítmapách, osmičkách, šestkách a devítkách. Nebývaj’ to neobjevení skauti ani sportovní ředitelé. Mluví za ně nejvíc odježděné kilometry. Jednoduché jak facka.

V týdnu Spartu opustí hned dva kapitáni. Moc díky a vše dobré oběma! Šulovo rozlučkové video bylo to nejdojemnější, co jsem za hodně dlouhou dobu viděl. A taky Asger, klidná síla ze středu naší obrany: nikdy ho neužilo na gesta ani proslovy, ale v mých očích to byl borec, který doručoval hodně konstantní a stabilní výkony. Nechat odejít dva takto důležité hráče v jednom přestupáku musí být ze strany sportovního vedení promyšlená akce a tak moc doufám, že plány vyjdou.

Proti Artisu má na rukávu pásku Kara. Nepředpokládám příliš, že by mu mohla zůstat dlouhodobě, ale přiznám, že si mě ten kluk získává čím dál víc. Přijde mi, že ukazuje, že mu Sparta není jedno, hraje týmově a nedělá žádné vlny. Moc rád to vidím, protože jsem z něj v minulosti nemíval ten dojem vždycky. Stoperská dvojice nastupuje ve složení Guddal - Zelený, jinak je naše sestava docela podle očekávání. Prvních pár minut je to, zdá se mi, tak 50/50: Artis má dva nebo tři ofenzivní hráče z Afriky, kteří jsou hbití a rychlí. Avšak práskne na druhé straně - i když: “práskne”... Z docela nenápadné akce po autu nejspíš všechny překvapí John Mercado zakončením přes hlavu a jak je to hodně zblízka, nikdo nestihne zareagovat. 0:1 v 8. minutě. Spíkr v sektoru si zahraje na hlasatele z Letné a všichni jedem jako doma: “Góóól! A!C!S!...” Chtěl bych napsat, že má po našem gólu paradoxně více ze hry soupeř - ale pokud jste viděli v této sezoně už alespoň jeden zápas Sparty, budete nejspíš souhlasit, že na tom nic tak paradoxního není. Po našem gólu necháváme hrát soupeře úplně pravidelně. Naštěstí je Artis fakt neškodný. Po půlhodině hry se prokličkuje do zakončení Alcócer, ale gólman s pomocí obránce likviduje. Z následujícího rohu se míč ideálně odrazí přímo na nohu Matěji Rynešovi a ten posílá z voleje dělo k tyči. 0:2 ve 35. minutě v zápase, ve kterém nepodáváme vůbec nijak oslnivý výkon. Je ale vidět, že soupeř je slaboučký - není vůbec schopný naše přinutit k nějakému vyššímu nasazení.

Náš support se, v jednom taktu s děním na place, taky nevybičuje k žádným extra výkonům: v sobotním pozdním odpoledni jsme všichni trochu ospalí. Nejspíš cítíme, že je zápas vyhraný a soupeř se těžko zmůže na nějaký větší odpor. Na domácích tribunách se taky neodehrává žádné peklo: na začátku se rozvine plachta spojující - zřejmě v narážce na hráče č. 31 - nás s tím druhým pražským klubem.

Do druhé půle si říkáme něco o “Csaplárově pasti” - ale spíš jenom ve snaze ještě udržet v tom zápase nějaký náboj. Když v 53. Mercado krásně odcentruje na Brunese, tak jeho hlavu sice ještě gólman kryje, ale jak vidím, že se míč odráží na nohu Josimara Alcócera, zvedám už dopředu ruce. Volej definitivně “zabíjí zápas”, který snad do té doby - i když třeba jen teoreticky - hrozil tím, že by se mohl po nějaké haluzi ještě zašmodrchat. V 61. minutě nastupuje hráč č. 31, což se tentokrát obejde bez výraznější reakce sektoru. Dokonce je to po jeho akci, když ex-Sparťan Dominik Plechatý nakopne ve vápně Singhateha a VAR nám přisuzuje pentličku. Kapitán Kara suverénně věší a my můžem spustit “dejte jim bůůůraaa”. To už se bohužel nestane a tak asi jediná věc, co ještě stojí za zmínku, je návrat Patrika Vydry po zranění - přebírá kapitánskou pásku a já mu přeju, aby se co nejdřív dostal do formy.

S neškodným Artisem vyhráváme 4:0. 3 body z venku a pohoda - nemusí být každý zápas drámo až do konce. Co mě na tom štve, je to, že když nás soupeř nenutí, tak naši opravdu nic extra nepředvádí. Tady bych se rád dočkal mnohem větší - “bayernovské” - zarputilosti: jen si vzpomeňte na ty opravdu velké. Jak nás mučilo Atlético nebo Liverpool. Co se do nich vejde! Tak bych to rád jednou viděl i od Sparty. Budu věřit a doufat, že v příštím domácím nás lepší soupeř vyhecuje do mnohem vyšších obrátek a k mnohem lepším výkonům.

Sparta Praha šampión!

Novák


Co se aktuálně mezi fans děje?

Jako ten pes.....report z utkání Sparta - Teplice

Polib vlajku, študente

Racek, lvi, kočky a holubi - report z výjezd do Lyonu

Jako den a noc - report z utkání Mladá Boleslav - Sparta

Radost na Letné i ve Francii - report z utkání Sparta - Lyon na Letné

Veslováním k první výhře - report z utkání Sparta - Zlín

Nová sezona, staré bolesti – optimistická cyklojízda do Brna, depresivní návrat

Random týpek. Report z výjezdu za Spartou do Brna

Fanoušek měsíce - Marian M. - předseda pobočky FCS Turnov

AUTOBUSEM 12. HRÁČE DO LYONU

Šílenství v zemi Aztéků - report z výletu na MS 2025 ve fotbale do Ameriky