Co je to za Spartu? Kam jsme se to dostali? Jak se to mohlo stát? A hlavně: Jak dlouho to ještě potrvá? Takové otázky mě napadají při pohledu na dnešní Spartu. Je mi z toho smutno a zároveň jsem z toho znechucený.
Poslední dobou mě už snad ani nebaví chodit na Spartu. Nemyslel jsem si, že mě tohle někdy vůbec napadne, ale bohužel je to tak. Pokaždé, když vkročím na stadion, tak vidím, že tahle Sparta je úplně jiná než ta, která tu byla před rokem.

Před rokem jsem chodil na Spartu se vztyčenou hlavou a se vztyčenou hlavou jsem také v naprosté většině odcházel. A odcházel jsem také spokojený – spokojený s tím, jak Sparta hrála. Dnes, když jdu na Letnou, tak se cítím jako odpad, o kterého vlastně nikdo ani nestojí. Který si za své peníze a lásku ke Spartě zaslouží jen nadávky a opovrhování ze strany vedení. Vím, že na Spartu už asi nepatřím, že nepatřím mezi cílovou skupinu fanoušků, kteří rozumí fotbalu asi tak, jako náš viceprezident, že nepatřím mezi ty, kteří přijdou na Letnou dvakrát do roka, upřeně a bez emocí pozorují hru a při tom si chroupou popcorn.
Za ten rok, co se všechno změnilo, Sparta vyměnila majitele, kteří nastartovali cestu do temna, která ne a ne skončit. A je potřeba si přiznat, že dokud nepřijde zimní přestávka, těžko se něco změní. Ta krize je totiž velice hluboká a není možné z ní ze zápasu na zápas vybřednout. Musíme si nyní přiznat jedno: náš tým je nyní výkonnostně na úrovni Blšan, Plzně, Jihlavy, Mladé Boleslavi nebo Mostu. I když vlastně ne, to jsem přehnal, tyto týmy jsou horší než my, ty jsme porazili. Bohužel, jak jsme se mohli přesvědčit, to jsou jediné týmy horší než my a ty ostatní jsou naneštěstí lepší.
Kde jsou však příčiny této krize, která je nejhorší za posledních víc než 10 let? Můj názor je takový, že problém začíná ve fyzičce. Všechno to začalo nepovedenou letní přípravou, při které trenér Hřebík experimentoval se systémem tréninků, při čemž důraz byl kladen na herní přípravu, která jak se zdá tvrdou dřinu únavného a nudného fyzického tréninku nenahradila. Tak ubohou fyzičku, kterou disponují hráči, jsem snad ještě u týmu hrajícího na takovéto úrovni neviděl. Jasnou ukázkou mohou druhé poločasy se Slavií a Brnem a také prakticky všechny druhé poločasy začátku ročníku. Poté si Hřebík, i když to nepřiznal, uvědomil, že hráči nezvládnou fyzicky celý zápas a začal ordinovat „údržbu“ v prvním poločase tak, aby hráči stíhali alespoň ve druhém. Ubohá fyzická kondice se neprojevuje jen v tom, kolik mají hráči sil, ale také v tom, jak si hráči na hřišti věří. Každý totiž ví, že víc si toho dovolí hráč, který má dostatek sil než ten, který je vyčerpaný. To platí o přihrávkách střelách individuálních akcích atp. Každopádně se ukázalo, že hrát naplno pouze půl zápasu nejde a výsledky tomu odpovídaly a troufám si říct, že fyzičku budou moci hráči dohnat až pořádnou zimní přípravou.
Další problém, který se díky přestupovému oknu může vyřešit také až po podzimu, je špatná hráčská politika. Nemůžu pochopit, jak si může někdo myslet, že 18 hráčů v kádru prvního týmu stačí. Tato teorie jako by nepočítala s tím, že se někdo může zranit nebo ztratit formu. Připadá mi to, jako by si Hřebík myslel, že složil tým z jedenácti robotů, kteří se nezraní a budou hrát stále ve špičkové formě. Tímto špatným rozhodnutím a zúžením kádru jsme se dostali do situace, kdy je tým složený z hráčů, kteří jsou momentálně k dispozici a tak v základní sestavě hrají i hráči, kteří opakovaně hrají špatně, ale není za ně prostě náhrada.
Speciálně bych se chtěl dotknout obrany. Ta je snad nejhorší v historii Sparty. Doopravdy si už horší obranu představit nedokážu. Naši obranu dokáže vyškolit téměř kterýkoliv útočník, který hraje první ligu. Na levém beku hraje poslední dobou velmi nejistý Kadlec, který se nechá předběhnout snad od každého, kdo proti němu hraje a poslední dobou si už nevěří ani v přihrávkách. Jeho nízké sebevědomí poslední doby se podepisuje i na tom, že se neodváží ani trochu podpořit ofenzivu. Ovšem to, co předvádí stoperská dvojice Petrouš-Lukáš, to nejen že není hodné jména Sparty, ale nepatří to ani do první ligy, natož do Ligy mistrů. Připadá mi, že si na hřišti absolutně nerozumí, spíše než brání tak útočící hráče jen stínují a čekají, co se stane. Bohužel je z toho mnohokrát gól v naší síti, kterým nedokázal zabránit ani v lize mnohokrát chybující Blažek. Někdy mi připadá, jako by stopeři ani neexistovali. To, kolik prostoru nechávají útočníkům soupeře je opravdu smutné. Myslím si, že by bylo lepší oba hráče posadit na lavičku a místo nich nechat hrát hráče z béčka. Jsem přesvědčený o tom, že by hráli lépe. K čemu by jinak béčko bylo a kdy jindy si odtamtud vytáhnout hráče než teď?
Obrana je v takovém stavu v jakém je teď, protože je prakticky celá nová podle představ Hřebíka. Zdá se ale, že jeho teorie v praxi nefunguje. Dřív hrála obrana alespoň tak, že jsme se za ni nemuseli stydět, nyní je jen pro ozdobu a výsměch soupeřům. Divím se, že za takové výkony nepřijde konkrétně stoperům trapné brát plat.
Přestupová politika byla špatná ale i na dalších postech v sestavě. Vedení nakupovalo hráče na pravou stranu zálohy a obrany, kde jich bylo dost a naopak levé straně, kde se nám hráčů už delší dobu nedostává, ještě pustili žilou a odešel Marek Čech a z hostování se vrátil Urbánek.
Ani v útoku se výměna hráčů nepovedla. Zatímco odešel nejlepší útočník ligy Jun, pak ještě Meduna a na hostování byli posláni Rezek s Pacandou, místo nich přišel s velkou slávou Slepička, pro kterého je problém trefit se z metru do branky a dlouhán Došek, který dokáže zkazit i tu nejlehčí přihrávku a i přes jeho výšku prohrává velké množství hlavičkových soubojů. Naneštěstí lepšího útočníka – Zbyňka Pospěcha - pustili na hostování do Liberce a nyní se naivně domnívají, že jim ho s radostí vrátí předčasně zpět.
Chyby si vedení zřejmě uvědomuje a tak vyhlašují do světa, jaké nové hráče chtějí v zimě přivést. Většina z nich je samozřejmě naprosto nereálných a nejsou ve finančních možnostech Sparty. Tím spíš, že LM si v příštím roce téměř jistě nezahrajeme. Nevím, jestli si to někdo uvědomuje, ale v takovéto situaci bychom měli být spíš při zemi a nepouštět se do přestupů, které jsou mimo naše finanční možnosti, protože příští sezonu bude zřejmě chybět 100 milionů v rozpočtu. Velká prohlášení a nereálné cíle už tu byly dřív a myslím si, že jsme rádi, že tuto dobu máme za sebou a že po vlastnících z Košic se podařilo Spartu zachránit.
Všichni se z chyb učíme. Abychom jsme se z nich mohli napříště poučit, musíme si je nejdřív připustit a uvědomit. Pevně doufám, že naši vlastníci v čele s velkým šéfem si své chyby uvědomí, příště je už neudělají a zároveň nebudou dělat chyby další. A nebo ještě líp – ať přenechají řízení fotbalového klubu někomu, kdo ho řídit dokáže.

Luk